Jen málokterá rostlina se vám odvděčí za trochu péče takovým půvabem a bohatým květem jako africká fialka neboli saintpaulia.
Nenáročná kráska zdobila už parapety našich babiček, ani dnes se díky mnoha vyšlechtěným barevným i tvarovým variantám neztratí v žádném interiéru. Přestože je fialka skromná, dodržujte při jejím pěstování pár zásad – pak vám bude dělat radost nekonečně dlouho.
Čím menší, tím lepší. Není řeč o fialce samotné, ale o květníku, do kterého ji zasadíte. Pokud jste rostlinku v dobré víře přesadili do většího a dopřáli jí pořádný prostor, máme pro vás špatnou zprávu. Fialka se ráda cítí poněkud stísněně a daří se jí lépe v květináči, který vám může připadat malý – stačí jí květník o průměru 9 cm. Nebo se řiďte zlatým pravidlem: velikost nádoby by měla odpovídat 1/3 průměru celé rostliny. A nebojte, netrápíte ji. Naopak podpoříte hojnost květů. Fialka totiž začne kvést, až když kořeny pořádně prorostou celým substrátem.
Se sluníčkem musíte opatrně. Fialka potřebuje klidné místo s dostatkem světla, ale na příliš ostré sluneční paprsky je háklivá, mohou ji popálit a výsledkem jsou pak typické světlé skvrny na listech. Pokojová teplota fialkám vyhovuje po celý rok, dokonce se jim skvěle daří i v panelákových bytech s ústředním topením. Klesne-li okolní teplota pod 15 °C, rostlinka na to reaguje deformací listů i květů. Nedělají jí dobře ani prudké změny teplot.
Zaléváme odspodu. Spoustě pokojových rostlin vadí přemokření a fialka k nim také patří. Přelití pro ni bývá osudné. Zaléváme proto v přiměřeném množství, raději méně často a vydatněji, a to vodou pokojové teploty. Chybou je i příliš studená zálivka, může rovněž způsobit nehezkou skvrnitost listů. Abychom předcházeli uhnívání listových stonků, zaléváme fialky odspodu. Pouze jednou za čas nalijeme vodu opatrně shora na substrát, aby se vyplavily usazené soli